Citáty a moudra
A smysl života?
Je skryt v něm samém, pravda?
Květy ať kvetou,
sníh ať z nebe padá,
ať každodenně hoří hvězda bílá
a s nocí den ať na věky se střídá...
Ať listí pučí,
nebo ať tlí v mechu -
a vše jen tak
jakoby bez prospěchu...
Strom, který vzpurně kořenem rve skály,
aby svým ohněm zeleně mě...
—————
Když jsem navždycky ztratil
barevný střípek dětství
započala má dobrodružná výprava
za zlatým rounem pravdy.
Odyseovo předstírané šílenství
mne neochránilo
musel jsem se plavit
k hradbám Troje
a podstupovat tisíce zkoušek
abych jednou z dálky zahlédl
modrý kouř z Ithaky.
Člověk se...
—————
Pozdravujte tam orly. Jen sen je s nimi v modré výšce.
Zapomenuta je tíže a návrat domů ukazuje paprsek slunce.
Buď pozdraveno hnízdo, odkud vylétá Fénix k ohni.
Já nikdy nebyl hostem orlů, vždycky jen šípků a polních cest.
Ale vím, že výška nad rybníky je bez konce. Orlí.
Nikdy tam nevylétne kouř...
—————
Už za tím prahem jsme. Zde mezi veřejemi,
tam dolů hledíme až někam k jedné zemi.
Co na ní vidíme? Belhat se člověka.
Daleká cesta tvá, poutníku, daleká!
Víš odkud jdeš? Kdo jsi? Co jsi na zemi změnil?
Cos na ní poničil? Cos na ní zazelenil?
To všechno, cos nechal na zemi po sobě,
potkáš zde v...
—————
Vzdycky je něco nad námi:
strom, vzduch, obloha, hvězda či slunce
a za nimi nedohlednost s neuchopitelností.
ale vždycky je tu něco, co člověka korunuje
nebo co ho přinutí pozdvihnout hlavu.
Vždycky je něco nad námi:
mezník, dopis či úsvit,
který se rozžehuje mezi větvemi stromů
jako...
—————
Kdybychom byli mocné bytosti
a ne slabé a malé,
kdybychom jednou dokázali tančit ak dlouho,
abychom očistili svou duši,
shodili bychom kůži
jako motýl Parami svou kuklu.
Pak bychom odlétli do dáli,
kde není povodeň, bolest ani smrt.
Pak bychom odlétli na nebe.
—————
PPřípitek prvý, kamarádi milý,
komu ho určit, čemu připít smím?
Slunci. Božínku, snad jsme nezhřešili,
když přátele své srovnáváme s ním.
Připijme květům, ptákům na jasanech,
zdá se mi, že když přemůže nás cit,
tak trochu se jim všichni podobáme.
Na ptáky, věru, budeme teď pít.
Na...
—————
Podaná ruka mimojdoucímu,
který se ohlížel po ní,
jest u cesty smutné, u cesty dlouhé
květ, který voní.
Podaná ruka, zcela prosté gesto,
již čekáním vděčnosti nemaří času,
je ptačí píseň v náhlé samotě,
když zastesklo se po živém hlasu.
Podaná ruka, větévka tenká,
kterou jsi nabídl...
—————
Svěř se mi se vším, co tě v srdci bolí,
co v průzračnost tvé duše vrhá stín-
svěř se mi jako skřivan svěřuje se poli,
jak lesní říčce svěřuje se mlýn.
Svěř se mi se vším, co tě rozechvívá,
co srdce v zmatku zamknout na klíč chce.
Svěř se mi jako větru svěřuje se jíva,
jak svěřuje se...
—————
Je třeba častěji po kamenech jít,
po suché zemi, po osinách šlapat,
z posledních chvil pak u pramene pít,
o tvrdém chlebu cestou strádat,
položit kvítek na neznámý hrob,
na mez se jako rolník posadit,
když v horkém poledni poslední svázal snop.
Je třeba častěji člověkem zas být.
—————
Pravil arch sněhobílého papíru: "Čistým jsem byl stvořen a čistým chci zůstat navždycky. Raději bych shořel a obrátil se v bílý popel, než strpět, aby se mě dotklo něco temného nebo se ke mně přiblížilo něco nečistého."
Kalamář slyšel co říká papír, a smál se ve svém temném srdci; avšak nikdy...
—————
Nasrudín ohlásil začátek přednášky na dvě hodiny odpoledne a zájem byl obrovský: prodalo se všech tisíc vstupenek a víc něž šest set lidí zůstalo venku a sledovalo přednášku na uzavřeném televizním okruhu.
Přesně ve dvě hodiny přišel Nasrudínův asistent a oznámil, že pro nepředvídané okolnosti...
—————
Jednoho dne se v zámotku objevil malý otvůrek;člověk seděl a několik hodin pozoroval motýla,jak se usilovně snaží protlačit tělo tímto malým otvůrkem ven.
Pak se zdálo,jako by byl stále na jednom místě.Zdálo se,že se dostal tak daleko,jak mohl a že se už dále dostat...
—————
Nepřeji Ti, abys zůstal ušetřen nějakého utrpení,
protože vím, že stejně nezůstaneš.
Nepřeji Ti, aby Ti po tváři netekly slzy,
protože je stejně nezadržíš a pláčem se Ti uleví.
Nepřeji Ti, abys nezakusil žádnou bolest,
protože už ji stejně dávno znáš.
Víš také, že utrpení zušlechťuje,
že...
—————
Žena vyšla z domu a uviděla tři staré muže s dlouhými bílými vousy, kteří seděli vpředu na dvoře. Nepoznala je. Pověděla: ' Nemyslím, že vás znám, ale musíte být hladoví. Prosím pojďte dál a vezměte si něco k jídlu.'
'Je tu pán domu ?' , zeptali se.
'Ne', odpověděla.
'Potom nemůžeme vstoupit',...
—————
Byla jednou jedna malá dušička a ta řekla Bohu, "Já vím, kdo jsem!"
A Bůh řekl, "To je báječné! Kdo jsi?"
A malá dušička vykřikla, "Já jsem světýlko!"
Bůh se zeširoka usmál. "Velmi správně!" Zatleskal. "Uhodla jsi."
A malá dušička zářila štěstím, protože přišla na to, s čím si lámaly hlavu...
—————
Když chci, abys mě vyslechl, a ty mi místo toho začneš dávat rady, neučinil jsi, co jsem žádal.
Když chci, abys mě vyslechl, a ty mi místo toho začneš říkat, že bych to neměl takhle cítit, posmíváš se mým citům.
Když chci, abys mě vyslechl, a ty cítíš, že bys měl něco udělat, protože chceš...
—————
Když maminka jednoho večera chystala večeři, přišel za ní do kuchyně jedenáctiletý syn s lístkem v ruce.
S podivně strohým výrazem jí ho podal.
Maminka si osušila ruce o zástěru a pomalu četla:
* Vypletí záhonku: 20 Kč
* Úklid pokojíku: 50 Kč
* Nákup: 10 Kč
* Hlídání sestřičky...
—————
"Pojď dál," řekl Bůh.
"Tak Ty bys se mnou chtěl udělat interwiew?"
"Jestli máš čas," řekl jsem. Bůh se usmál a odpověděl:
"Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na všechno. A co se mě vlastně chceš zeptat?"
"Co Tě na lidech nejvíc překvapuje?"
Bůh odpověděl: "To, že je nudí být dětmi, a...
—————
Když Pán Bůh vytvořil ženu, pracoval už šestý den přesčas.
Anděl se zjevil a řekl: "Proč se tou jednou bytostí zabýváš tak dlouho?"
A Pán Bůh odpověděl:
"Viděl jsi její specifický popis?
Musí být kompletně omyvatelná, ale ne plastická, musí mít 200 pohyblivých částí,
všechny nahraditelné,...
—————
